Právo společností

Dění na úrovni  České republiky 

Obsah: 

1.     Způsob implementace evropské legislativy do českého právního řádu

2.     Nedostatky při implementaci a řízení o porušení Smlouvy o založení Evropského společenství

1. Způsob implementace evropské legislativy do českého právního řádu

V obecné rovině považujeme za vhodné připomenout, že:

• Směrnice je implementována tzv. transpozicí, neboli převedením znění směrnice do právního řádu každého členského státu, což znamená, že členský stát je povinen ve lhůtě směrnicí stanovené vydat vnitrostátní právní předpis obsahující ustanovení, kterými se směrnice provádí a to, jakým způsobem je směrnice vnitrostátním právem provedena, oznámit (tzv. notifikovat) Evropské komisi.
• Nařízení je bez dalšího přímo použitelné ve všech členských státech EU, všechny členské státy jsou povinny je aplikovat.

Rozpis implementace směrnic v oblasti práva společností do českého právního řádu naleznete zde:

Vstup ČR do EU znamenal pro obchodní společnosti významnou změnu: přinesl jim svobodu usazování v rámci Evropské unie. České právo bylo již před vstupem ČR do EU v podstatě s evropským právem harmonizováno, nicméně i po vstupu docházelo a dochází k významným změnám české národní legislativy, jejímž cílem je usnadnit vývoj konkurenčního prostředí na vnitřním trhu EU.

Klíčovými změnami přitom bylo:

• podmínky pro vlastnictví akcií a obchodování s nimi, které platily pro akcie veřejně obchodovatelné v ČR, platí po vstupu do EU rovněž pro akcie akciových společností veřejně obchodovaných kdekoliv v EU;
• z toho plyne např. povinnost osoby, která nebude nebo zcizí cenné papíry s hlasovacími právy na určité společnosti se sídlem na území ČR nebo obchodovatelné na území ČR musí tuto skutečnost oznámit Komisi pro cenné papíry, pokud takové nabytí nebo zcizení CP překročí určitou hranici. Totéž platí i pro společnosti, které mají akcie obchodovatelné na burze v kterémkoli členském státě EU;
• snížení administrativní zátěže zápisů pobočky nebo organizační složky zahraniční obchodní společnosti, která má zatížen majetek, tím, že není třeba takové zatížení majetku pro účely zápisu do obchodního rejstříku jiného členského státu EU dokládat;
• obchodní společnost si může pro své podnikání zvolit formu tzv. evropské společnosti, která je oprávněna bez omezení působit na celém území EU jako jednotná obchodní společnost, na základě jednotného souboru pravidel, jednotného managementu a jednotného způsobu oznamování bez nutnosti zakládat samostatné dceřiné společností nebo pobočky v jednotlivých členských státech EU;
• obchodní společnosti mohou v rámci EU přeshraničně spolupracovat v rámci tzv. evropského hospodářského zájmového sdružení. Tato spolupráce je užitečná zejména tam, kde se společnosti usazené v různých členských státech podílejí na projektech evropského rozsahu. Všichni členové EHZS mají přitom stejné právní postavení regulované evropským právem (nařízením o EHZS), přičemž jsou organizováni v jednoduché nadnárodní struktuře zajišťující jim nediskriminaci a současně neomezování jejich primárních obchodních aktivit;
• směrnice o nabídkách převzetí zaručuje vyšší míru ochrany minoritním akcionářům, kteří by v jejím důsledku měli mít zajištěn odkup svých akcií za co nejvyšší možnou cenu.

V důsledku evropské legislativy v oblasti práva společností byly v českém právním řádu provedeny četné změny, které jsou zachyceny zde:

2. Nedostatky při implementaci a řízení o porušení Smlouvy o založení Evropského společenství

Obecně lze říci, že všechny členské státy jsou povinny směrnici transponovat do svých vnitrostátních řádů a provést notifikaci Evropské komisi ve lhůtě explicitně k tomu ve směrnici stanovené. Pro Českou republiku platí, že, uplynula-li lhůta k tomu ve směrnici stanovená před datem vstupu ČR do EU, byla Česká republika povinna uvést svůj právní řád do souladu s právem EU včetně předmětných směrnic do data svého vstupu, tj. do 1. 5. 2004.

Nedostatky v tomto ohledu mohou přitom být následující:

• netranspozice směrnice nebo její části,
• nenotifikování transpozice Evropské komisi,
• nedostatečná (zužující) transpozice, která vpraxi způsobuje špatnou aplikaci původního cíle směrnice.

Transpozičním nedostatkem není implementace rozšiřující (tj. národním právním řádem je upravena problematika nad rámec směrnice), aktivitě členských států se v tomto ohledu nekladou meze.

 Řízení o porušení Smlouvy o založení Evropského společenství může Evropská komise na základě podnětu nebo z vlastní iniciativy zahájit proti členskému státu v souladu s článkem 226 Smlouvy o založení Evropského společenství tehdy, porušil-li stát některou z povinností, které mu ze Smlouvy vyplývají. V praxi je řízení zahajováno často i pro netranspozici, neřádnou či opožděnou transpozici směrnice.

K zahájení řízení dle čl. 226 Smlouvy proti ČR došlo v oblasti práva společností poprvé u směrnice o doplnění statutu evropské společnosti pro neprovedení notifikace transpozice směrnice, průběh řízení byl následující:

o  15. 12. 2004 formální upozornění Evropské komise (lhůta do 15. 2. 2005)

o  14. 1. 2005 notifikace úplné transpozice směrnice

o  11. 2. 2005 vyjádření ČR k formálnímu upozornění

o  5. 7. 2005 řízení bylo ukončeno s tím, že ČR zajistila nápravu porušení svých povinností ze Smlouvy o založení Evropského společenství; na ČR nebyla uvalena žádná sankce.

Informace o dalším vývoji v této oblasti naleznete v rubrice Právo společností - Poslední vývoj.

Obsah:

1.      Cíl právní úpravy

2.      Předmět harmonizace v oblasti práva obchodních společností

3.      Platná legislativa

4.      Stávající nedostatky platné legislativy

5.      Budoucnost evropského práva společností

1. Cíl právní úpravy

Harmonizovat existující pravidla týkající se práva společností a vedení společností zakotvená v národních právních řádech členských států EU, jakož i předpisů týkajících se účetnictví a auditu, což je jedním ze základních předpokladů vytvoření jednotného vnitřního trhu v oblasti výrobků a poskytování finančních služeb.

2. Předmět harmonizace v oblasti práva obchodních společností

V oblasti práva obchodních společností a vedení společností zahrnuje předmět právní úpravy evropské legislativy:

• poskytnutí odpovídající ochrany akcionářům a ostatním subjektům zainteresovaným do fungování společností,
• zajištění svobody usazování společností v rámci Evropské unie,
• podporu efektivity a konkurenceschopnosti podniků,
• podporu přeshraniční spolupráce mezi společnostmi v různých členských státech EU,
• aktuálně i stimulaci konzultací mezi členskými státy o modernizaci práva obchodních společností a úpravy vedení společností.

3. Platná legislativa

V současné době platí pro oblast práva obchodních společností následující směrnice:

• První směrnice Rady (EHS) 68/151/EHS, o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření (dále jen „První směrnice“);
• Druhá směrnice Rady (EHS) 77/91/EHS o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření (dále jen „Druhá směrnice“);
• Třetí směrnice Rady (EHS) 78/855/EHS, založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o fúzích akciových společností (dále jen „Třetí směrnice“);
• Čtvrtá směrnice Rady (EHS) 78/660/EHS, založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o ročních účetních závěrkách některých forem společností (dále jen „Čtvrtá směrnice“);
• Šestá směrnice Rady (EHS) 82/891/EHS, založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o rozdělení akciových společností (dále jen „Šestá směrnice“);
• Sedmá směrnice Rady (EHS) 83/349/EHS založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy o konsolidovaných účetních závěrkách (dále jen „Sedmá směrnice“);
• Osmá směrnice Rady (EHS) 84/253/EHS, založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o schvalování osob pověřených prováděním povinného auditu účetních dokumentů (dále jen „Osmá směrnice“);
• Jedenáctá směrnice Rady (EHS) 89/666/EHS, o zveřejňování poboček vytvořených v členském státě některými formami společností řídících se právem jiného členského státu (dále jen „Jedenáctá směrnice“);
• Dvanáctá směrnice Rady (EHS) 89/667/EHS, v oblasti práva společností o společnostech s ručením omezeným s jediným společníkem (dále jen „Dvanáctá směrnice“);
• Směrnice Rady (ES) 2001/86/ES, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců (dále jen „Směrnice o doplnění statutu evropské společnosti“);
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) 2003/58/ES, kterou se mění směrnice Rady 68/151/EHS, pokud jde o požadavky na zveřejňování týkající se některých forem společností (dále jen „novela první směrnice“);
• Třináctá měrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) 2004/25/ES, o nabídkách převzetí (dále jen „Směrnice o nabídkách převzetí“).

V rámci tohoto právního odvětví také vstoupila v účinnost dvě přímo použitelná nařízení pro oblast práva obchodních společností, a to:

• Nařízení Rady (EHS) 2137/85, o evropském hospodářském zájmovém sdružení (EHZS);
• Nařízení Rady (ES) 2157/2001, o statutu evropské společnosti (SE).

Platnou legislativu je možné rozdělit dle předmětu jejich právní úpravy na:

a) směrnice týkající se publicity (zveřejňování) údajů o obchodních společnostech: První a Jedenáctá směrnice,

b) směrnice týkající se restrukturalizačních opatření v obchodních společnostech: Třetí a Šestá směrnice,

c) směrnice týkající se účetnictví obchodních společností: Čtvrtá směrnice (tzv. „bilanční“), Sedmá a Osmá směrnice,

d) směrnice týkající se základního kapitálu společností: Druhá, Dvanáctá a Třináctá směrnice

e)  ostatní právní formy komunitární regulace práva společností: nařízení o EHZS, nařízení o statutu evropské společnosti (SE) a nařízení o statutu evropské družstevní společnosti (SCE).

4. Nedostatky platné legislativy

Důvody pro potřebu modernizace evropského práva společností viz kapitola Poslední vývoj (EU). Principielně se jedná o to, že stávající obsah právní úpravy je zastaralý a v současné době již v některých ohledech nevyhovuje potřebám jednotného vnitřního trhu EU zahrnujícího 25 národních trhů.

V průběhu času vznikly i některé výkladové nejasnosti při aplikaci a implementaci evropského práva společností, jejichž řešením se zabýval Evropský soudní dvůr, a to zejména v rozsudcích týkajících se možného opatření členských států při omezení svobody usazování společností – v případě Komise versus Francie (C-270/83), v případě Segers (C-79/85), v případě Commerzbank (C-30/91) a v případě Saint Gobain (C-307/97). Další případy z rozhodné judikatury se týkaly opatření členských států k omezování možnosti společností změnit své sídlo – případ Daily Mail (C-81/87), případ Centros (C-212/97), případ Überseering (C- 208/00) a případ Inspire Art (C-167/01).

Lze konstatovat, že naproti oblastem upraveným evropským právem (zveřejňování údajů o společnostech, slučování a rozdělování společností, účetnictví a základní kapitál společností) je v národních právních řádech ponechán větší prostor na regulaci otázek souvisejících s právní subjektivitou (způsobilostí k právním úkonům) a procesní způsobilostí (možnosti stát se účastníkem soudního či správního řízení).

5. Budoucnost evropského práva obchodních společností

Dne 21. května 2003 Evropská komise vydala Sdělení „Modernizace práva společností a efektivnější řízení podniků v Evropské unii – Plán pokroku“ jako reakci na:

• Závěrečnou zprávu skupiny expertů na právo společností ze dne 4. 11. 2002, jíž předsedal Jaap Winter a která se zaměřila na řízení podniků v EU a modernizaci evropského práva obchodních společností,
• Závěry Rady pro konkurenceschopnost ze 30. 9. 2002, která vyzvala Komisi k zorganizování meritorní debaty o očekávané expertní zprávě a k vypracování Akčního plánu v oblasti práva společností,
• Závěry Evropské rady z 20. a 21. března 2003, která potvrdila potřebu přijetí Akčního plánu Komisí.

Sdělení Komise vysvětluje, že stávající evropský regulační rámec v oblasti práva společností a řízení podniků je třeba modernizovat. Nové iniciativy je třeba zaměřit:

a) buď na modernizaci existujících instrumentů práva EU v oblasti práva společností,

b)  nebo na doplnění evropské legislativy o určitý počet nových efektivních instrumentů.

Důvody pro nutnost modernizace práva společností spatřuje Evropská komise zejména v potřebě reagovat na ničivé dopady nedávných finančních afér a na markantní trend evropských obchodních společností podnikat přeshraničně na jednotném vnitřním trhu, v pokračující integraci evropských kapitálových trhů, v rychlém vývoji nových informačních a komunikačních technologií a v rozšíření EU o deset nových členských států, které následovalo po publikaci Akčního plánu. 

Cílem modernizace práva společností je zvýšit míru jeho efektivity a odstranit nedostatky bránící fungování společností na jednotném vnitřního trhu. (více viz téma Modernizace práva společností (připravuje se)).

Je však nutné, aby nová legislativa reflektovala nutnost vyváženosti mezi nedostatkem a přemírou regulace, resp. nedostatečnou a přílišnou harmonizací národní legislativy. V případě, že je harmonizace rozsáhlá, jsou podniky nuceny dodržovat stejná pravidla, snižují se transakční náklady při vnitrounijním obchodu a zpřehledňují se vztahy v rámci přeshraničního podnikání. Takováto standardizace vztahů uvnitř společností i navenek však nemusí být pouze kladem. Z ekonomického hlediska je spojena s náklady jak na úrovni EU, tak na straně národní státní správy i podniků samotných. Analýza užitečnosti konkrétních opatření proto vždy musí vyhodnotit, zda je podniknutý krok potřebný a pro potřeby evropské makro i mikroekonomiky efektivní. Např. Evropský soudní dvůr v tomto ohledu ve svých rozsudcích jednoznačně spíše podpořil trend ke snižování regulace a ponechání vývoje na volnosti hospodářské soutěže.

Na základě rozhodnutí Evropské komise z dubna 2005 funguje při Komisi poradní skupina nezávislých nevládních expertů pro oblast práva společností a vedení podniků. Výsledkem jednotlivých jednání expertní skupiny (dosud proběhla čtyři) jsou dílčí doporučení dalších kroků Komise ohledně modernizace práva společností.

Pro konzultace ohledně práva společností bylo také Evropskou komisí na základě rozhodnutí ze dne 18. 10. 2004 vytvořeno Evropské fórum pro řízení podniků. Fórum se schází cca čtyřikrát ročně, jeho cílem je zprostředkování veřejných i odborných konzultací v oblasti řízení podniků, výstupy z jeho činnosti jsou doporučení a stanoviska k jednotlivým krokům Evropské komise při provádění modernizace práva společností.

Informace o dalším vývoji v této oblasti naleznete v rubrice Právo společností - Poslední vývoj.