Podrobné informace
Dění na úrovni EU
Dění na úrovni České republiky
Dění na úrovni České republiky
Obsah:
V současné době je v České republice uplatňován princip daňového plnění v místě podnikatele, tj. tam, kde má podnikatel svou provozovnu. Podnikatel zasílá dokumenty o navrácení daně finančnímu úřadu v jiném členském státě, ve kterém není usazen, ale kde mu vznikla daňová povinnost (vyřízení trvá v průměru 6 měsíců). Dle návrhu by mohl podnikatel žádat o navrácení daně, která mu vznikla na území jiného členského státu, ve kterém není usazen, prostřednictvím elektronického portálu (vyřízení by se mohlo zkrátit o dva měsíce). Navíc, má-li český podnikatel provozovnu v ČR a v Německu, musí mít dvě daňová identifikační čísla a jednat se dvěmi daňovými správami. Komplikace způsobené podnikatelům dodávajícím své služby do zahraničí jsou pro ně skutečnou administrativní zátěží a jakýkoli krok v tomto směru je ze strany ČR vítán. Elektronické vyřizování daňových povinností a ve většině případů i přenesení těchto povinností na spotřebitele služby přinese podnikatelům časové i administrativní úspory.
S ohledem na skutečnost, že se jedná o daňovou problematiku v oblasti přeshraničních operací, musí ČR postupovat v souladu s komunitárními opatřeními. Na druhou stranu má možnost se k této problematice během vyjednávání finální podoby daňového balíčku vyjádřit (ČR má své zástupce v pracovní skupině a na Radě ECOFIN). Očekává se, že se ve směrnici objeví opatření fakultativního rázu (např. využití one-stop scheme) a čeští podnikatelé si budou moci vybrat, který ze způsobů využijí.
Z kroků České republiky a jednání jejích zástupců v Radě ECOFIN je zřetelné, že souhlasí s principy navrhovaných změn, zejména těch, které se týkají zdanění služeb v členském státě spotřeby. ČR zastává v této otázce na rozdíl od problematiky spotřebních daní kompromisní postoj. Pro české podnikatele lze tato pozice hodnotit jako pozitivní s očekáváním snížení administrativní zátěže v oblasti DPH.
Informace o dalších osudech balíčku návrhů k DPH naleznete v rubrice Balíček návrhů k DPH - Poslední vývoj.
Dění na úrovni Evropské unie
Obsah:
2. Obsah návrhovaného balíčku směrnic
3. Historie vzniku a proces schvalování směrnic
Cílem projednávaných návrhů týkajících se DPH je zjednodušení daňových povinností, které podnikatelům vznikají při realizaci přeshraničních transakcí v rámci EU a zavedení elektronického portálu pro vyřizování daňové administrativy.
2. Obsah navrhovaného balíčku směrnic
Jednotlivé návrhy v balíčku spolu úzce souvisí. Stěžejním návrhem je změna stávajících pravidel pro stanovení místa plnění u služeb. Balíček navrhuje změnu pravidel pro zdanění a vracení daně i v místě, kde společnost nemá sídlo, ale určitým způsobem jí zde vzniká daňová povinnost. Během procesu schvalování je diskutován způsob, jak tuto daňovou povinnost řešit – centralizovaně či decentralizovaně. Některé části návrhu nových pravidel pro stanovení místa plnění u služeb jsou ve svých důsledcích propojeny s navrhovanými řešeními v systému jednoho správního místa (tzv. one-stop scheme). Relativně samostatnou oblastí je změna procedury vracení daně a zjednodušující opatření v oblasti harmonizace pravidel o omezení nároku na odpočet daně a registračním limitu.
a) zjednodušení daňových povinností DPH
Zjednodušení daňových povinností DPH lze dle návrhu dosáhnout následujícími změnami: zřízením jednoho správního místa, změnou způsobu vracení daně, omezením nároku na odpočet daně a registračním limitu.
Návrh systému jednoho správního místa (One-stop scheme) předpokládá zavedení zjednodušeného systému pro plnění administrativních povinností na území členských států, ve kterých subjekt nemá sídlo ani provozovnu (není usazen), ale ve kterých mu vznikla povinnost přiznat daň. Účelem je tedy zamezit další registraci osob povinných k dani na území jiného členského státu. Zavedení systému one-stop scheme je plánováno na 1. ledna 2010. Diskutovaný návrh obsahuje dvě varianty řešení – centralizovaný a decentralizovaný model.
Centralizovaný model znamená, že osoba povinná k dani se všemi svými provozovnami je zaregistrována jako jedna jednotka pod jedním registračním číslem. Jeho výhodou je tedy jednoduchost. V rámci decentralizovaného modelu jednotlivé provozovny vstupují do systému pod samostatnými daňovými registracemi a lze identifikovat vztahy mezi jednotlivými provozovnami. Decentralizovaný model tak umožňuje efektivnější kontrolu ze strany daňové správy, pro kterou je rovněž přijatelnějším nástrojem řízení. Nejčastěji zmiňovanou nevýhodou tohoto modelu je nebezpečí vzniku různých právních mezer, kdy by jedna právnická osoba mohla mít celou řadu registračních čísel, což by do systému správy daní přinášelo značné komplikace. Rovněž daňová správa ztrácí přehled o činnostech jednotlivých provozoven patřících jednomu podnikateli.
Směrnice DPH k vracení daně (nahrazení stávající osmé DPH směrnice) se týká změny pravidel vracení DPH subjektům usazeným na území jiného členského státu. Text navrhuje, aby se žádosti o vrácení daně podávaly a vyřizovaly prostřednictvím elektronických portálů, čímž by se zjednodušila procedura vracení daně. Změna procedury vracení daní by měla být zavedena do praxe nejpozději k 1. lednu 2009.
b) změny pravidel pro stanovení místa plnění u služeb
Návrh spočívá ve změně obecného pravidla pro určení místa plnění u služeb poskytovaných osobám povinným k dani (B2B) do jiného členského státu. Místo plnění se v těchto případech přesouvá na místo, kde má sídlo nebo provozovnu příjemce služby, tj. uplatnění pravidla o přesunu povinnosti přiznat a zaplatit daň na příjemce služby (tzv. reverse charge mechanismus).
Naopak při poskytnutí služby osobám nepovinným k dani - konečným zákazníkům (B2C) zůstává zachováno stávající obecné pravidlo a za místo plnění se považuje místo, kde má sídlo nebo provozovnu poskytovatel služby. Je tomu tak především z důvodu neexistence mechanismu umožňujícího vybírat daň v členských státech spotřeby u všech těchto služeb, aniž by způsobil administrativní komplikace.
Z uplatňování těchto obecných pravidel se z administrativních a politických důvodů navrhují některé výjimky. Zvláštní pravidla se uplatňují zejména u těch služeb, u kterých mohou vzniknout praktické obtíže při nutnosti rozlišovat, zda zákazníkem je osoba povinná či nepovinná k dani. Zachovány zůstávají rovněž stávající výjimky uplatňované u některých okruhů služeb (např. služby spojené s nemovitostmi, kulturou apod.).
Do systému intrakomunitárního poskytování služeb se navrhuje zavést nový kontrolní mechanismus - vykazování příslušných transakcí v souhrnném hlášení a následná výměna informací mezi členskými státy. V současnosti se v souhrnném hlášení vykazují pouze intrakomunitární dodání zboží. Nově by se tato povinnost rozšířila rovněž na služby poskytované osobě povinné k dani do jiného členského státu, na kterou se podle obecného pravidla přenáší povinnost přiznat a zaplatit daň.
c) směrnice DPH pro elektronické služby
Cílem projednávání směrnice 2002/38/ES k DPH pro elektronické služby (upravující uplatňování DPH na služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytované služby) je další prodloužení účinnosti této směrnice, jejíž prodloužená platnost končí k
31. prosinci 2006 (prodlouženo v červnu 2006). Ustanovení této směrnice se v prvé řadě týkají stanovení místa zdanění, v jejichž důsledku jsou veškeré elektronicky poskytované služby spotřebovávané zákazníky usazenými v ES, zdaňovány uvnitř ES. Součástí směrnice je rovněž zvláštní režim pro poskytovatele elektronických služeb usazené mimo ES, který obsahuje zjednodušené povinnosti registrace a podávání daňových přiznání. Směrnice obsahuje revizní klauzuli, podle které mají být ustanovení týkající se místa plnění těchto služeb a zvláštního režimu před skončením prvních tří let fungování přezkoumána a revidována nebo prodloužena.
Původní návrh prezentovaných změn v balíčku DPH na zasedání Rady ECOFIN dne 5. června 2006 nepředpokládal jednotlivé časové etapy. Následně však byl stanoven termín pro nabytí účinnosti změněných pravidel u služeb B2B (mezi podnikateli) a některých služeb B2C (podnikatel a zákazník), u kterých se uplatňuje zdanění ve státě poskytovatele služby, a u služeb, u kterých nedojde ke změnám, jež by vyžadovaly registraci v jiném členském státě, na 1. ledna 2008. U ostatních služeb B2C bylo stanoveno datum 1. ledna 2010, které koresponduje se zavedením jednoho správního místa. S účinností navrhovanou pro tato opatření je také úzce spjat požadavek na prodloužení účinnosti směrnice DPH pro elektronické služby (do konce roku 2008). Původní návrh taktéž nepředpokládal širokou škálu návrhů např. kombinujících centralizovaný a decentralizovaný systém a zavádějících volitelný reverse charge.
3. Historie vzniku a proces schvalování směrnic
Evropská rada se již dva roky zabývá důležitým balíčkem návrhů k dani z přidané hodnoty týkající se zejména stanovení místa plnění a zjednodušení daňových povinností DPH pro podnikatele, kteří vstupují do přeshraničních vztahů. Práce na balíčku k DPH byly zahájeny v listopadu 2004, kdy Evropská komise předložila návrh pro zjednodušení daňové povinnosti, pojednávající o tzv. one-stop scheme (systém jednoho správního místa), administrativní spolupráci a změně pravidel pro vracení DPH subjektům usazeným v jiném členském státě. V červnu 2005 byl návrh pozměněn o místo plnění u služeb. Cílem bylo rozšířit použití tzv. mechanismu reverse charge, kdy se daňová povinnost přesouvá na spotřebitele služby, tj. místem plnění se stává členský stát, ve kterém je usazen zákazník nikoli podnikatel. V květnu roku 2006 byl předložen návrh na prodloužení směrnice DPH pro elektronické služby. Tentýž měsíc Rada pro hospodářské a finanční záležitosti (ECOFIN) uložila COREPERu zahájit práce na tomto balíčku se záměrem dosáhnout politické shody na jejím červnovém zasedání. V červnu 2006 se členské státy na ECOFINu dohodly, že finální podoba kompletního balíčku k DPH bude předložena k přijetí do června 2007, tak aby byla změna procedury vracení daně uvedena do praxe nejpozději 1. ledna 2009 a bylo umožněno zavést jedno správní místo nejpozději k 1. lednu 2010.
Jednotlivé části balíčku DPH jsou intenzivně projednávány v rámci Pracovní skupiny pro daňové otázky – nepřímé daně (DPH) v Radě EU. Závěry této skupiny (zasedání PS se konají jednou až dvakrát za měsíc) slouží jako podklad pro jednání Rady pro ekonomické a finanční záležitosti ECOFIN. Daňový balíček je středem pozornosti finského předsednictví a objevuje se v již předloženém programu německého předsednictví na první pololetí roku 2007. Očekává se, že kompromisní návrhy (v podobě směrnic) budou připraveny do června příštího roku (prvotní text vyžadoval, aby v červnu 2007 byly předloženy kompromisní materiály ke schválení, během jednání byl text pozměněn na připraveny). Pro návrh se musí vyslovit všechny členské státy, v rámci daňové problematiky je uplatňována jednomyslnost. Evropský parlament do těchto jednání vstupuje pouze prostřednictvím konzultací.
V počátcích návrhu na změnu pravidel v oblasti DPH zahájila Evropská komise konzultace s širokou veřejností (včetně Evropského parlamentu a Evropského hospodářského a sociální výboru). Výsledky šetření se setkaly s pozitivní odezvou a podněty týkající se zejména technického charakteru byly do návrhů zapracovány.
Zjednodušení daňové administrativy je také vítáno ze strany členů Eurochambers, kteří se vyslovili ve prospěch schválení balíčku DPH, a to v takové podobě, která rozšíří využití tzv. B2B na více případů, sníží počet procedur a zavede jednoduchý způsob registrace. Eurochambers dále upozornilo, že by měl být mechanismus jednoho správního místa fakultativní a umožňovat vybraným podnikům nadále pokračovat dle zaběhnutých pravidel. Rovněž vyslovilo své obavy ohledně nároku na odpočet, jehož uplatňování je v rámci EU ohroženo rozdílností národních předpisů. Z tohoto důvodu požadují členové této asociace stanovení jasných pravidel a jejich zveřejnění na elektronickém portálu s přesným překladem do více jazykových verzích. Domnívají se, že právě technické aspekty by mohly stát za negativním výsledkem reformy daňového balíčku.
Obavu z rozdílnosti národních pravidel taktéž vyslovil Evropský hospodářský a sociální výbor ve svém stanovisku k navrhovaným změnám balíčku DPH.
Jednotlivé návrhy balíčku k DPH byly projednávány na Radě ministrů v listopadu 2006. Výsledkem tohoto jednání bylo schválení prodloužení platnosti směrnice o elektronických službách do konce roku 2008 a shoda na tom, že připravené kompromisní návrhy budou schváleny do června 2007.
U One stop-scheme se zatím členské státy nedohodly ohledně nastavení všech nezbytných parametrů systému. Projednávání centralizovaného a decentralizovaného modelu jsou v průběhu jednání obohacena o alternativní návrhy. Francie navrhla kompromisní řešení hledající vazbu mezi oběma modely. Její návrh předpokládá spojení obou modelů, kdy by veškeré provozovny stejného podniku podávaly daňová přiznání pod stejným číslem v členském státě, kde nejsou usazeny (1 registrační číslo a 1 daňové přiznání), ale podnik by měl povinnost vést záznamy o aktivitách jednotlivých provozoven, a to za efektivního využití počítačové techniky. Pro podniky by se tak uplatňoval decentralizovaný systém s výjimkou čísla, které by bylo jednotné, což by umožnilo centralizovat systém a členský stát spotřeby by pak pracoval pouze s jednou osobou.
Většina členských států (14 včetně EK) podpořila principy decentralizovaného modelu, návrh proto i nadále počítá s oběma modely, neboť nebylo prozatím dosaženo shody. Evropská komise je názoru, že pouze decentralizovaný model je cestou vpřed a má výrazně méně nevýhod nežli model centralizovaný.
Na obsahu změn u směrnice k vracení daně již bylo dosaženo rámcové shody, diskutují se některé detaily navrhovaných opatření.
Text návrhu ostatních zjednodušujících opatření v oblasti harmonizace pravidel o omezení nároku na odpočet daně a registračním limitu byl většinou členských států podpořen, zbývá znovu projednat několik bodů, ke kterým členské státy uplatnily připomínky;
Změny pravidel pro stanovení místa plnění u služeb se nacházejí ve fázi, kdy jsou již většinou členských států odsouhlaseny základní principy změn. Stávající diskuse se týkají zavedení změn v etapách a navazujícího technického řešení, zejména s ohledem na zavedení systému jednoho správního místa. Během projednávání se také objevil návrh Německa na zavedení plošného reverse charge mechanismu. Přijetí tohoto návrhu by mohlo v některých členských státech znamenat dodatečné povinnosti pro tuzemské podnikatele uskutečňující zdanitelná plnění v dotyčných členských státech (doplňující výkazy o uskutečněných plněních a odběratelů v reverse charge mechanismu, zjišťování statutu odběratelů). Jeho zavedení v jednom státě by mohlo způsobit přenesení určitých typů podvodů do jiných států, ale také směřuje proti harmonizaci v oblasti nepřímých daní – různá pravidla v členských státech ztěžují obchodování a podnikání na vnitřním trhu.
Dle nastaveného harmonogramu mají změny obecného pravidla pro určení místa plnění u služeb poskytovaných osobám povinným k dani (B2B) do jiného členského státu nabýt účinnost již v lednu 2008. S ohledem na výsledky jednání Rady lze odhadovat, že je splnění tohoto termínu nereálné.
K situaci na Radě si již také vyjádřila UEAPME - Asociace malých a středních podniků a řemesel. Ta ve svém dopise zaslaném Německu, kritizuje tuto zemi za její přístup při projednávání balíčku k DPH. Podle UEAPME německá vláda úmyslně blokuje přijetí balíčku s cílem vynutit si podporu pro svůj národní reverse charge mechanismus, přičemž se jedná o schéma, které se nelíbí ostatním členským státům ani Evropské komisi a které by vlastně v rámci 6. směrnice k DPH nemělo platit. Asociace připomíná, že návrhy obsažené v balíčku by velmi usnadnily život malým a středním podnikům: zavedení schématu „one-stop shop“ by podnikům doma zjednodušilo registraci a přiznání DPH za jejich aktivity realizované v jiném členském státě, další opatření by mělo zjednodušit náročné procedury vrácení DPH díky změně místa zdanění (přesun místa, kde má sídlo poskytovatel, na místo příjemce).
S používáním reverse charge mechanismu začaly některé státy již v loňském roce. Francie od září 2006 uplatňuje mechanismus reverse charge pro plátce, který ve Francii nemá své sídlo či provozovnu, a který do Francie dodává zboží či poskytuje služby odběrateli registrovanému k DPH (povinnost odvést francouzskou DPH má odběratel). Dříve měly tyto zahraniční subjekty obecně povinnost registrovat se k francouzské DPH. Návody pro použití tohoto pravidla v různých případech jsou specifikovány francouzskou vyhláškou, která dále stanovuje, že plátci, kteří ve Francii nemají své sídlo či provozovnu, mohou za daných podmínek (včetně např. sepsání písemné smlouvy mezi stranami či notifikace příslušnému daňovému úřadu) využít možnosti účtovat francouzskou DPH.
Informace o dalších osudech balíčku návrhů k DPH naleznete v rubrice Balíček návrhů k DPH - Poslední vývoj.
