Podrobné informace
Dění na úrovni EU
Dění na úrovni České republiky
Dění na úrovni ČR
Obsah:
2. Stávající stav a jeho nedostatky
Česká republika od počátku podporovala iniciativu Evropské komise novelizovat platnou směrnici Rady a Evropského parlamentu 2003/88/ES, o některých aspektech pracovní doby. Hlavním cílem bylo podporovat vytvoření úpravy, která by v co největší míře odpovídala právní úpravě a praxi v České republice, včetně nově připravovaného zákoníku práce.
2. Stávající stav a jeho nedostatky
České republice, zejména zaměstnavatelům, nevyhovuje platná podoba směrnice Rady a Evropského parlamentu 2003/88/ES, zejména v bodech, které měly být podrobeny revizi a novelizovány (otázka definice pracovní doby, referenčního období, výjimky ze stanovené týdenní pracovní doby tzv. opt-out)
Ve srovnání s platnou směrnicí je česká úprava obsažená v současném zákoníku práce příznivější pro zaměstnavatele i zaměstnance. Máme upraven institut tzv. pracovní pohotovosti. Jde o dobu, kdy zaměstnanec práci přímo nevykonává, ale je k jejímu výkonu je připraven. Právní úprava dále rozlišuje, zda se jedná o pracovní pohotovost na pracovišti či mimo pracoviště a ve vazbě na to stanovuje minimální výši odměny. Rozhodnutí Evropského soudního dvora v případech SIMAP a Norbert Jaeger obsahovala závazný výklad k definici „pracovní doba“ uvedené ve směrnici a sice, že pokud zaměstnavatel požaduje na zaměstnanci přítomnost na pracovišti, pak je tato doba považována za pracovní dobu, případně za práci přesčas. Pokud je na zaměstnanci požadováno, aby byl pouze kdykoli dostupný, je pracovní dobou pouze čas strávený skutečným výkonem práce. Bez novely směrnice by tento výklad vyžadoval změny v platné právní úpravě pracovní pohotovosti, které by byly nejenom administrativní, ale zejména výraznou ekonomickou zátěž pro zaměstnavatele. Úprava definice pracovní doby ve směrnici je vysoce aktuální.
Otázka prodloužení referenčního období pro výpočet průměrné týdenní pracovní doby 48 hodin včetně práce přesčas ze čtyř měsíců na dvanáct měsíců, a to nejenom prostřednictvím kolektivních smluv, ale i prostřednictvím národní úpravy je pro Českou republiku pozitivní. Již současná právní úprava tuto možnost obsahovala a omezení prodloužení referenčního období pouze kolektivní smlouvou by vzhledem k nízkému pokrytí kolektivními smlouvami neumožňovalo využívat možnosti rozšiřovat referenční období nad limit šesti měsíců, jako dosud maximálně přípustnou hranici rozšíření právním předpisem. S ohledem na připravovaný nový zákoník práce a zavedení tzv. kont pracovní doby je novelizace vysoce aktuální.
Rovněž požadavek zachování výjimky tzv. „opt-out“, která umožňuje členským státům překročit maximální délku pracovní doby 48 hodin v období sedmi dnů včetně práce přesčas, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem na tom dohodnou, otevírá prostor pro organizaci pracovní doby pro určité zaměstnance, profese, apod. i když v České republice nebyla dosud tato výjimka využita.
Obecně
Česká republika podporuje novelizaci platné směrnice, což vyplývá z požadavků přizpůsobit její znění právní úpravě současné i očekávané v České republice (viz bod 2 - výše). Česká republika dále deklaruje, že bude odporovat zejména takový kompromisní text, který poskytne členským státům dostatek prostoru pro podrobnější vnitrostátní úpravu dané problematiky. V případě, že bude mít zcela zásadní problémy s dohodnutým textem, vznese v průběhu vyjednávání substantivní výhradu k obsahu a tuto výhradu potvrdí, popřípadě znovu vysvětlí na zasedání Výboru stálých zástupců a rady ministrů.
Konkrétně
A. Pozice České republiky k návrhu novely směrnice zpracovanému Evropskou komisí a předloženému 23.9. 2004 Radě EU a Evropskému parlamentu ke schválení
Nové definice – doba pohotovosti na pracovišti („on-call time“) a neaktivní doba na pracovišti („inactive on-call time“). Navrhuje se, aby se za pracovní dobu považovala pouze ta část pracovní doby pohotovosti na pracovišti, ve které dochází k výkonu práce, dále se navrhuje, aby neaktivní doba pohotovosti nebyla považována za pracovní dobu, ale za dobu odpočinku.
Česká republika podpoří nové definice doby pohotovosti, podporuje návrh, podle kterého se bude neaktivní doba pohotovosti výslovně považovat za denní odpočinek, pokud národní zákonodárství nebo kolektivní smlouvy nestanoví jinak. Dále podpoří návrhy definice „pracoviště“, která nebude v rozporu s dosavadním chápáním tohoto institutu v českém pracovním právu.
Prodloužení referenčního období pro výpočet průměrné pracovní doby v týdnu na 12 měsíců
Česká republika podporuje návrh Evropské komise.
Povinnost poskytnout náhradní doby denního odpočinku nejpozději do 72 dnů
Česká republika podporuje návrh Evropské komise s upřesněním, že se jedná výslovně o denní odpočinek mezi směnami. V rámci snahy uspokojit požadavky některých členských států na prodloužení limitu 72 hodin bude ČR ochotna přijmout návrhy na prodloužení limitu 72 hodin na maximálně 5 až 7 dní.
Zachování výjimky „opt-out“ze stanovené týdenní pracovní doby s přísnějšími podmínkami pro využití.
Česká republika podpoří návrh Evropské komise, kterým se ve směrnici zachovává individuální výjimka ze stanovené maximální týdenní pracovní doby (tzv. opt-out) a který preferuje její využití prostřednictvím kolektivní smlouvy s následným písemným souhlasem zaměstnance. Česká republika souhlasí i s návrhem přísnějších podmínek pro využití tohoto institutu včetně maximálního limitu pracovní doby 65 hodin týdně a v souvislosti s tím nepodporuje návrhy na zrušení povinnosti vést evidenci skutečně odpracované pracovní doby zaměstnanců, kteří souhlasili s opt-outem.
B. Pozice České republiky k pozměněnému návrhu Evropské komise předloženému členským zemím 31. 5. 2005. Jde o návrh, který zapracovává pro Evropskou komisi přijatelné pozměňující návrhy Evropského parlamentu – viz „Dění na úrovni EU, bod 5. Proces schvalování směrnice“
K jednotlivým bodům pozměněného návrhu:
a) doplnění definice pracoviště
Snahou pozměněného návrhu je blíže specifikovat pojem „pracoviště“ v souvislosti s navrhovanými definicemi pracovní pohotovosti, ve kterých se tento pojem používá. Česká republika podpoří předložený návrh EK na definici „pracoviště“ a v případě dalších pozměňovacích návrhů podpoří takové návrhy, které nebudou v rozporu s dosavadním chápáním tohoto institutu v českém pracovním právu.
b) možnost průměrování neaktivní doby pohotovosti
Česká republika podpoří tento návrh tento návrh s tím, že této možnosti pravděpodobně nevyužije
c) doplnění definic doby pohotovosti a neaktivní části doby pohotovosti
Česká republika podpoří nové definice doby pohotovosti, avšak nepodpoří návrh Evropské komise, který stanoví, že neaktivní doba pracovní pohotovosti se nepovažuje ani za pracovní dobu ani za denní odpočinek ani za odpočinek v týdnu, a který zavádí do směrnice třetí kategorii času. Ve svém důsledku by uvedený návrh znamenal, že i když v průběhu pracovní pohotovosti nedojde k žádnému výkonu práce ze strany zaměstnance, po jejím skončení by musel zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci další nepřetržitý odpočinek (odpočinek mezi směnami nebo odpočinek v týdnu). Tím by došlo ke zrušení již zpracovaného rozvrhu pracovní doby a k nutnosti zpracovat nový rozvrh. Česká republika je ochotna v rámci kompromisu podpořit i návrh, který by umožnil výjimku z výše uvedeného návrhu Evropské komise v národní právní úpravě.
d) posílení souladu mezi pracovním a rodinným životem zaměstnanců
Česká republika podporuje návrh Evropské komise na posílení souladu mezi pracovním a rodinným životem zaměstnanců vzhledem k tomu, že navrhovaná opatření jsou již dnes upravena v českých pracovněprávních předpisech.
e) přiměřená doba pro čerpání náhradních dob odpočinku
Česká republika podpoří návrh Evropské komise na stanovení povinnosti, že náhradní doby odpočinku budou poskytnuty zaměstnanci v přiměřené době, stanovené ve vnitrostátních právních předpisech nebo kolektivních smlouvách nebo dohodou mezi sociálními partnery. Návrh by měl z hlediska právní jistoty členských států dále obsahovat zpřesnění, zda se uvedená povinnost týká poskytování náhradních dob jak denního odpočinku, tak i odpočinku v týdnu. V tomto směru navrhne Česká republika zpřesnění návrhu znění směrnice.
f) prodloužení referenčního období pro výpočet průměrné pracovní doby v týdnu na 12 měsíců
Česká republika podpoří návrh na prodloužení vyrovnávacího období na 12 měsíců prostřednictvím národní úpravy včetně dalších podmínek, jelikož uvedené podmínky jsou již dnes upraveny v českých pracovněprávních předpisech.
g) individuální výjimka ze stanovené týdenní pracovní doby
Česká republika bude trvat na zachování individuální výjimky ze stanovené týdenní pracovní doby (tzv.opt-out) ve směrnici bez časového omezení, což by umožnilo využití dalších pracovních poměrů v českém pracovním právu.
Česká republika je ochotna podpořit případný návrh na delší rozumné přechodné období pro další využívání opt-outu (např. 10 let), bude-li prosazen termín jeho definitivního ukončení.
Česká republika podpoří návrh přísnějších podmínek pro využití opt-outu kromě maximálního limitu pracovní doby 55 hodin týdně, navrhne prodloužení tohoto limitu na alespoň 60 hodin týdně.
Dále se z pozměněného návrhu Evropské komise jeví jako velmi problematické oprávnění dané Evropské komisi rozhodovat o žádosti členského státu o prodloužení období pro další využití opt-outu. Možnost prodloužit uvedené období není pro členské země nárokové a bude záležet pouze na uvážení Evropské komise a politických vlivech ze strany členských států, komu výjimku povolí a komu ne. Česká republika z tohoto důvodu nepodpoří uvedený návrh. V zájmu dosažení kompromisu je ochotna podpořit takový návrh, který by stanovil jasná objektivní kritéria pro rozhodování a zachování opt-outu a podmínky, za kterých má EK otevřít schvalovací proces a přijímat dané rozhodnutí.
Postoj České republiky k opt-outu úzce souvisí se zapracováním nebo nezapracováním pozměňovacího návrhu Evropského parlamentu, aby se maximální limit týdenní pracovní doby 48 hodin včetně práce přesčas vztahoval na součet pracovních dob za všechny pracovní poměry sjednané zaměstnancem (tzv. „sčítání“ pracovní doby).
h) preambule pozměněného návrhu směrnice – „sčítání“ pracovní doby
Velmi problematické a nejasné se jeví zapracování pozměňovacího návrhu Evropského parlamentu č. 11 („sčítání“ pracovní doby) do pozměněného návrhu. V důvodové zprávě k novému návrhu směrnice se uvádí, že uvedený pozměňovací návrh byl zapracován do bodu 2 preambule návrhu směrnice. V tomto bodě se nově navrhuje uvést odkaz na článek 3 písm. a) směrnice 89/391/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci, který definuje pojem „zaměstnanec“. Ze znění tohoto návrhu nelze jednoznačně dovozovat povinnost členských států sčítat pracovní dobu zaměstnance ve všech pracovních poměrech, není to tedy obdoba směrnice 94/33/ES, o ochraně mladistvých pracovníků nebo směrnice 2002/15/ES, o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě, kde je povinnost sčítat pracovní dobu ve všech pracovních poměrech uvedena výslovně. Pokud by uvedený návrh byl přijat v navrhovaném znění, povinnost sčítat pracovní dobu by se dovozovala pouze výkladem jako dosud. Z tohoto důvodu může Česká republika návrh Evropské komise podpořit, protože ji poskytne prostor k rozhodnutí o řešení v národní úpravě. Naopak nepodpoří jiný návrh, který by ve směrnici jednoznačněji vymezil povinnost sčítat pracovní dobu ve všech pracovních poměrech zaměstnance.
Zaměstnavatelé (SPČR) v zásadě souhlasí s pozicí ČR, podporují prodloužení referenčního období na 12 měsíců i národní úpravou nejen kolektivními smlouvami, nesouhlasí s průměrováním neaktivní doby pracovní pohotovosti. Odbory (ČMKOS) odmítají návrh rámcové pozice ČR jako celek.
Informace o dalším vývoji v této oblasti naleznete v rubrice Pracovní právo - Poslední vývoj.
Dění na úrovni EU
Obsah:
5. Proces schvalování směrnice
Cílem směrnice je stanovit základní limity v pracovní době – maximální délku týdenní pracovní doby, minimální odpočinek mezi směnami a v týdnu, maximální délku pracovní doby zaměstnance pracujícího v noci, přestávky na jídlo a oddech, vyrovnávací (referenční) období pro zajištění průměrné týdenní pracovní doby, odpočinku v týdnu, délky noční práce a minimální délka dovolené za kalendářní rok tak, aby odpovídaly požadavkům na moderní pracovní prostředí a ochranu zdraví a bezpečnosti pracovníků.
Důvodem pro předložení návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění směrnice 2003/88/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 4. listopadu 2003, o některých aspektech úpravy pracovní doby (dále jen „Návrh“) je skončení sedmiletého období (které začalo dnem 23. 11. 1996, určeným jako konečný termín pro řádnou transpozici uvedené směrnice). Po uplynutí tohoto období vyžaduje směrnice přezkoumání dvou ustanovení směrnice (odchylky od referenčního období, výjimky „opt-out“) a dále je podle důvodového memoranda k návrhu nutné řešit dopady rozhodnutí Evropského soudního dvora (dále jen „ESD“) v případech SIMAP a Norbert Jaeger, ve kterých soud podal závazný výklad k době strávené zaměstnancem v pohotovosti na pracovišti.
V prosinci 2003 oslovila Evropská komise Sdělením k opětovnému přezkoumání směrnice 93/104/ES (nyní 2003/88/ES), o některých aspektech úpravy pracovní doby Radu, Evropský parlament, Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů. Vyzvala tak všechny kompetentní subjekty, aby se vyjádřily k předloženým otázkám.
V květnu 2004 vyzvala Evropská komise evropské odborové organizace a organizace zaměstnavatelů, aby se dohodly na výše uvedených otázkách a uzavřely rámcovou dohodu. Sociální partneři však mezi sebou nedospěli k dohodě a požádali Evropskou komisi o vypracování návrhu novely směrnice. Komise předložila návrh novely směrnice 22.9.2004.
Evropská komise zahrnula do návrhu novely zejména tyto body:
- nové definice – doba pohotovosti na pracovišti („on-call time“) a neaktivní doba pohotovosti na pracovišti („inactive on-call time“). Navrhuje se, aby se za pracovní dobu považovala pouze ta část doby pohotovosti na pracovišti, ve které dochází kvýkonu práce, dále se navrhuje, aby neaktivní doba pohotovosti nebyla považována za pracovní dobu, ale za dobu odpočinku.
- možnost prodloužení vyrovnávacího období ze čtyř měsíců na dvanáct měsíců, a to nejen prostřednictvím kolektivních smluv, ale též prostřednictvím národní právní úpravy,
- povinnost poskytnout náhradní doby denního odpočinku nejpozději do 72 hodin,
- zachování výjimky „opt-out“ spřísnějšími podmínkami pro využití. Institut je podmíněn dohodou sociálních partnerů nebo kolektivní smlouvou, pokud u zaměstnavatele působí zástupci zaměstnanců oprávnění ke kolektivnímu vyjednávání a sjednání kolektivní smlouvy (možnost sjednání této výjimky ryze individuálně tam, kde kolektivní smlouvy sjednány nejsou, zůstává zachována). Dále nelze sjednat tuto výjimku při uzavírání pracovní smlouvy ani ve zkušební době. Výjimka musí být dohodnuta písemně, musí být časově omezena na maximálně 1 rok smožností ji obnovit. Pro tuto výjimku se navrhuje maximální limit pracovní doby 65 hodin týdně, pokud kolektivní smlouva nebo dohoda sociálních partnerů neumožní něco jiného.
5. Proces schvalování směrnice
Návrh byl dne 22. 9. 2004 předložen Evropskou komisí (EK) Radě EU a Evropskému parlamentu ke schválení.
Na úrovni Pracovní skupiny pro sociální otázky Rady EU proběhlo k návrhu směrnice celkem 7 jednání (4 za Nizozemského předsednictví a 3 za Lucemburského předsednictví), na kterých se věcně projednávaly pozměňovací návrhy členských států k návrhu směrnice.
Na jednání Rady EU pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele (EPSCO) dne 7. 12. 2004 nebylo dosaženo kvalifikované většiny pro žádný návrh směrnice.
Evropský parlament projednal návrh směrnice ve svém Výboru pro zaměstnanost a sociální politiku na svém zasedání 15. a 16. března 2005 a v plénu v prvním čtení dne 11. 5. 2005 a vyslovil se pro zásadní změny v návrhu směrnice. Navržené změny
EK podala své stanovisko k jednotlivým pozměňovacím návrhům EP dne 19. 5. 2005 (DOC 8725/05 SOC 194). Rozdělila v něm pozměňovací návrhy do dvou skupin podle toho, jestli jsou pro EK přijatelné (vcelku či částečně nebo po pečlivém přeformulování) nebo nepřijatelné. Stanovisko Komise
Dne 31.5.2005 EK předložila členským zemím pozměněný návrh směrnice (DOC 9554/05 SOC 244), který zapracovává nejen pro EK přijatelné pozměňující návrhy EP schválené v jeho plénu 11. 5. 2005, ale pozměňovací návrhy členských zemí, které byly přijaty Radou ministrů (EPSCO) dne 7. 12. 2004 a další návrhy za účelem nalezení kompromisního řešení, které by vyhovovalo všem členským zemím (především v otázce opt-out). Uvedený návrh byl poprvé prezentován na jednání COREPERu dne 1. 6. 2005 a byl obecně projednán na Radě ministrů dne 2. 6. 2005. Návrh byl projednán na pracovní skupině pro sociální otázky Rady EU dne 13. 6. 2005 bez konkrétnějších závěrů.
Informace o dalším vývoji v této oblasti naleznete v rubrice Pracovní právo - Poslední vývoj.
