Ochrana spotřebitele - vybrané oblasti II

Dění na úrovni České republiky

V 1. pololetí roku 2006 byl dokončen proces ratifikace Římské úmluvy, která vstoupila pro ČR v platnost dne 1. 7. 2006 a byla vyhlášena pod č. 64/2006 Sbírky mezinárodních smluv.

Vyjednávání o návrhu nařízení Řím I, kterým je Římská úmluva převáděna do podoby komunitárního instrumentu a modernizována, je v počátečních fázích vyjednávání, které však rychle postupuje. K návrhu předloženému Komisí v prosinci 2005 se nicméně již vyjádřil Výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Pozice sociálních partnerů a ostatních nevládních subjektů nejsou k dispozici. Gestorem pro negociace je Ministerstvo spravedlnosti ČR.

Jednání o nařízení Řím II  po více než čtyřech letech stále nekončí; v Radě EU zastupuje zájmy ČR taktéž Ministerstvo spravedlnosti. Stanovisko Evropského parlamentu k návrhu nařízení Řím II bylo překvapením, cca třetina pozměňovacích návrhů EP je pro ČR zcela nepřijatelná a dle názoru ČR prosazovaným gestorem pro negociace tedy balík navrhovaných změn nelze přijmout.

Poté, co o návrhu nařízení bude v dubnu 2007 hlasovat Rada EU (Rada ministrů pro spravedlnost a vnitro) a nařízení, ať již před nebo po proběhnutí konciliační procedury vstoupí v platnost, nastane osmnáctiměsíční období jeho implementace do českého právního prostředí. Ačkoliv nařízení bude přímo účinné ve všech členských státech EU, lze očekávat v intencích jeho ustanovení novelizaci zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním.

Odkazy na veškeré dokumenty a podrobný časový harmonogram naleznete v sekci Řím II - Podrobný časový harmonogram a důležité dokumenty

Dění na úrovni EU

V průběhu rakouského předsednictví v první polovině roku 2006 byla návrhu nařízení Řím II přiřazena priorita; nařízení bylo projednáno v COREPERu (Výboru stálých zástupců členských států při EU) a následně v únoru 2006 i v Radě ministrů EU pro spravedlnost a vnitřní věci, kde bylo dosaženo politického konsenzu.

V dubnu 2006 byl v Radě EU vysloven politický konsenzus na návrhu nařízení Řím II ve znění kompromisního návrhu Evropské komise z února 2006, který krom projednávání návrhu v Radě EU reflektoval i výsledky prvního čtení původního návrhu směrnice z roku 2003 v Evropském parlamentu. Z tohoto důvodu bylo předpokládáno schválení návrhu nařízení v rámci druhého čtení v Evropském parlamentu.  Politický kompromis v Radě byl dosažen na konci dubna 2006, formální schválení společné pozice Rady EU proběhlo koncem září. Návrh byl ve 4. čtvrtletí 2006 předmětem projednávání ve 2. čtení v Evropském parlamentu, které mělo původně proběhnout do konce roku 2006, hlasování v plénu EP však nakonec proběhlo v lednu 2007.

Dne 22. prosince 2006 bylo zpravodajkou EP k návrhu nařízení Řím II Dianou Wallis vypracováno doporučení pro druhé čtení ke společnému postoji Rady (A6-0481/2007). Celkově se jednalo o 26 pozměňovacích návrhů. Na zasedání EP ve Štrasburku bylo dle 18. ledna 2007 přijato stanovisko v rámci druhého čtení, které obsahovalo 16 změn navržených zpravodajkyní Dianou Wallis a 3 změny navržené skupinou ALDE.

Z  vystoupení Spolkové ministryně spravedlnosti Brigitte Zypries na jednání Výboru pro právní otázky EP a její následné diskuse s poslanci výboru k aktuálním otázkám v oblasti justice uskutečněné dne 30. ledna 2007 vyplynulo, že v současné fázi se jeví jako nevyhnutelné smírčí (konciliační) řízení mezi Radou a EP, jelikož Rada s největší pravděpodobností neakceptuje všechny pozměňovací návrhy EP (jak vyplývá z pracovního dokumentu PRES ze dne 6.2.2007). Jak vyplynulo z jednání k pozměňovacím návrhům EP, které byly přijaty v rámci druhého čtení, podporuje drtivá většina členských států i Evropská komise text nařízení Řím II přijatý ve Společném postoji Rady. Nenašel se ani jeden členský stát, jenž by souhlasil s většinou navrhovaných změn EP.

V této fázi jednání si německé předsednictví vyžádalo při příležitosti jednání COREPERu dne 21. 2. 2007 od členských států mandát k zahájení trojstranných jednání s EP a Komisí, která by měla směřovat k nalezení kompromisu ohledně textu nařízení.

Od společného postoje Rady se liší stanovisko EP v rámci druhého čtení v těchto základních bodech:

• Evropský parlament upřednostňuje obecné pravidlo pro právo rozhodné pro mimosmluvní závazky, které by obsahovalo co možná nejméně výjimek.
• Zvláštní pravidla týkající se nekalé soutěže by měla být vypuštěna a opětovně projednána v rámci dohodovacího řízení. Mělo by se uplatnit obecné pravidlo.
• Nároky na náhradu škod vyplývajících z narušení soukromí a osobnostních práv, včetně pomluvy jsou pro EP zvláště složitou otázkou a ustanovení o přezkumu po dvou letech uvedené ve společném postoji Rady považují za nedostatečné. Evropský parlament hodlá tuto otázku řešit nyní, a proto navrhuje začlenit speciální ustanovení věnované této problematice
• Otázka náhrady škod způsobených v důsledku dopravních nehod by měla být rovněž řešena neprodleně, EP však vtéto věci nenavrhuje zvláštní ustanovení, ale rozšiřuje ustanovení o přezkumu, které ve společném postoji považují za nedostatečné.

Nařízení Řím I je aktivně projednáváno v pracovní skupině Výbor pro občanské právo Rady EU, finské předsednictví jej deklarovalo za jednu z priorit ve svém funkčním období a původně hodlalo jednání v Radě ukončit do konce roku 2006. To se však nepovedlo a FI PRES proto v závěru svého funkčního období zpracovalo spolu s nastupujícím předsednictvím německým nový kompromisní návrh nařízení, na jehož bázi budou pokračovat jednání v Radě EU. V dubnu 2007 by o nařízení měla hlasovat Rada ministrů pro spravedlnost a vnitřní věci, v květnu je očekáváno započetí prvního čtení v Evropském parlamentu, které by pro nekonfliktnost návrhu mohlo být čtením jediným.

Odkazy na veškeré dokumenty a podrobný časový harmonogram naleznete v sekci Řím II - Podrobný časový harmonogram a důležité dokumenty